Tetování: co klientovi (ne)tetovat

Často se stává, že klient přijde do tetovacího studia s návrhem tetování, který našel na internetu nebo který viděl na někom jiném. Je možné takový obrázek klientovi jen tak vytetovat? A na co všechno by si měli dát tatéři pozor? 

Bylo by hezké, kdybychom si mohli nechat vytetovat do kůže cokoliv. Logo našeho auta, fotografii oblíbeného zpěváka, nádhernou kresbu, kterou jsme objevili na internetu. Zákon ale přináší limity, na které by si měl dát pozor každý tatér i jeho klient.  

Tetování totiž může být autorským dílem stejně jako kniha, obraz či píseň umělce. Ty také nemůžeme přepsat, přemalovat či přezpívat a dále prodávat jako svoje výtvory. Stejně tak není možné libovolně nakládat s tetováním.

Může tatér vytetovat klientovi obrázek či fotografii, kterou si stáhl z internetu?  

Jednoduchý obrázek bez přidané umělecké hodnoty jako například geometrický tvar nebo obyčejný smajlík můžete vytetovat bez omezení. Problém nastává u složitějších obrázků a fotografií. Ty totiž obvykle budou autorským dílem.  

Zákon autorské dílo vymezuje tak, že jde o jedinečný výsledek tvůrčí činnosti autora, který je zhmotněn. Abyste obrázek či fotku mohli použít, musíte nejprve najít jejich autora a požádat ho o souhlas s použitím. Jako tatéři byste si proto měli vždy ověřovat, odkud návrh tetování pochází a jestli má klient souhlas.  

Souhlas nepotřebujete, pokud od smrti původního autora obrázku či fotografie uplynulo více než 70 let. Souhlas také není potřeba, jestliže předlohu použijete pro účely parodie nebo karikatury. V ostatních případech vytetováním obrázku nebo fotografie z internetu porušíte autorský zákon. 

Občas je u obrázku na internetu uvedeno, že se autor vzdal veškerých svých autorských práv k tomuto dílu (někdy je uvedeno jen CC Zero nebo CC0). Pokud se takový obrázek pod Creative Commons licencí rozhodnete vytetovat, musíte vždy uvést také jméno autora obrázku. Někdy s jeho použitím můžou být spojeny další podmínky požadované licencí. To však nemusí být u tetování příliš vkusné.  

Nejvhodnějším řešením je přesvědčit klienta k vašemu vlastnímu návrhu s podobnou tematikou. Případně se můžete obrázkem pouze inspirovat a vytvořit návrh vlastní.  

Může si klient nechat vytetovat stejné tetování, jako má někdo jiný? 

Okopírovat tetování někoho jiného je možné jen se souhlasem původního tatéra, pokud je autorem. Pravidla jsou stejná jako v odpovědi na předchozí otázku.  

Autorský zákon však stanovuje ještě jednu výjimku. Bez souhlasu tatéra můžete provést tetování sami sobě na část těla, která není běžně viditelná, ale to pouze pro svoji osobní potřebu, nikoli jako prostředek obživy.  

Když si návrh tetování nakreslil sám klient, může ho tatér později tetovat dalším klientům?  

Zde musíme rozlišit dvě situace. První je taková, kdy tatér motiv poupraví podle domluvy s klientem a vytetuje. V tomto případě se může jednat o spoluautory, kteří o dalším osudu tetování rozhodují společně, a proto se musí shodnout.  

Když však tatér do klientova motivu nijak nezasáhne, zůstává autorem klient. V obou situacích si tedy tatér bude muset obstarat souhlas klienta, pokud bude chtít vytetovat motiv i někomu dalšímu.   

Co může dělat tatér, když zjistí, že kolega použil jeho návrh jako vzor pro své tetování?  

Nejprve je vhodné si ověřit, zda jste kolegovi již dříve neudělili souhlas s použitím tetování či jeho úpravami. V takovém případě by kolega nic neporušil. Váš návrh může použít také pro účely karikatury nebo parodie. 

V ostatních případech kolega zasáhne do vašich autorských práv. Kromě bezdůvodného obohacení, můžete požadovat náhradu škody nebo i přiměřeného zadostiučinění ve formě omluvy nebo peněz.  

Může si klient nechat vytetovat podobiznu známé osobnosti? 

Přestože je i podobizna člověka chráněna a obvykle není možné bez jeho souhlasu podobiznu pořídit, existuje pro tetování výjimka. Tou je použití podobizny k uměleckému účelu. Ztvárnění podobizny by ale nikdy nemělo vytetovanou osobu nijak poškozovat nebo být v rozporu s jejími oprávněnými zájmy.  

Existují nějaké motivy, které tatér nesmí tetovat?  

Tatér by rozhodně neměl klientovi bezhlavě tetovat cokoli, co požaduje. Jinak by se mohlo stát, že budou klient i tatér obviněni z trestného činu podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka nebo z trestného činu projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka.  

Aby tatér nemusel u soudu vysvětlovat, že nepodporuje nacismus, rasovou nenávist anebo další hnutí, měl by se vyvarovat vyobrazení určitých symbolů nebo hesel. Mezi zakázané nacistické symboly patří hákový kříž. S nacismem také souvisí čísla 18, 88, 1919 nebo 420 (čísla značí písmena AH, HH, SS a datum 20. dubna). Dalším zakázaným symbolem je kříž s kapkou krve (symbol Ku Klux Klan) a s tím související číslo 311. Také je zakázáno tetovat hesla, která proklamují nenávist k určité rase nebo náboženství. 

Může si klient nechat vytetovat logo své oblíbené společnosti? 

I logo společnosti je autorským dílem nebo může být chráněno ochrannou známkou.  

Teoreticky je možné nechat si se souhlasem původního autora (grafika) logo vytetovat. V praxi se však firma ve smlouvě s grafikem domluví, že logo bude používat pouze ona a grafikovi zakáže dávat souhlas s použitím loga dalším osobám.   

Protože právo používat logo má díky licenci firma, můžete zkusit požádat o souhlas s vytetováním přímo ji.  

Bez souhlasu můžete použít logo opět pouze pro účely parodie.  

Závěr 

Na tatéry je potřeba hledat jako na umělce a jejich tetování a návrhy bývají obvykle autorskými díly. V případě tetování existujících obrázků nebo kopírování tetování jiné osoby je většinou třeba získat souhlas původního autora. Pokud si tatér nebo klient souhlas nezajistí a použití původního díla nebude spadat do zákonných výjimek, poruší tatér práva původního autora. Ten se může domáhat náhrady škody a práv zaručených mu v případě zásahu do jeho autorských práv. 

Kde hledat více informací 

TELEC, Ivo, TŮMA, Pavel. § 30 (Volná užití). In: TELEC, Ivo, TŮMA, Pavel. Autorský zákon. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 386. 

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2007, sp. zn. 30 Cdo 739/2007 

 

Autorka: Marie Odstrčilová