.png)
Zajímalo vás někdy, jaké to je vypomáhat v advokátní kanceláři s marketingem? Spoustu věcí se musíte naučit za pochodu. Jiné se zase musíte velmi rychle odnaučit. Jak taková praxe může vypadat a kterak se vypořádat se všemi počátečními problémy, na které narazíte? To vše se dozvíte v článku od Víta Hrubého, který má nejen svou blogovou premiéru, ale ještě se rozhodl pro poměrně neotřelou ich-formu!
Co mi neprávní praxe už dala?
Pokud máte opravdu málo času, jde to zkrátit na pár bodů:
1️⃣ Zvládl jsem se konečně oprostit od všech akademických floskulí a pravidel typu: „Čím delší a složitější věta, tím lepší.”
2️⃣ Taky jsem se zlepšil v organizaci a time-managementu.
3️⃣ Kolem a kolem jsem dostal možnost nahlédnout pod úplně jinou pokličku fungování advokátní kanceláře.
A teď ta delší verze. :)
Úskalí akademického psaní v marketingu
Na vysoké škole do vás vštěpují určitý styl psaní. Spousta latinských výrazů a větná syntax, která se spíše podobá matematickým rovnicím, jsou vítanými prvky akademických textů.
Není se pak čemu divit, že pro mě bylo dost náročné psát krátké příspěvky na soc. sítě tak, aby je někdo chtěl číst. Trvalo to pár měsíců, než jsem ze sebe „vytřískal“ všechny psací zlozvyky. A stejně se občas v nějakém příspěvku objeví. Řekl bych ale, že se posouvám správným směrem, a je to pro mě nesmírným přínosem.
Má osobní trilogie lepšího psaní:
-
Pište jako člověk. Latinské výrazy a věty klikatější než pramen Amazonky nikdo nečte.
-
Čím méně vycpávkových slov, tím lépe. Slovíčka jako „vlastně, tedy, totiž a samotný“ nechte ve slovníku.
-
Buďte srozumitelní. Odborné termíny jsou moc pěkné, ale pak se stává, že je váš text čtivý jen… sporadicky. Ehm.
Hellánoviny a prokleté plánování
Jedním z prvních projektů, který jsem dostal na starost, byly Helánoviny. Náš newsletter, díky kterému se každý týden dozvídáme, na čem kdo pracoval, jaké měl úspěchy a taky, co se nám za ten týden úplně nepovedlo.
Většina lidí, kteří někdy zkoušeli dělat interní mailing, nejspíš potvrdí, že se to neobejde bez komplikací. Čas od času (čtěte: často) je potřeba odpovědi z lidí trochu tahat. Nedá se čekat na poslední chvíli a v pondělí doufat, že ještě někdo něco doplní.
Je potřeba plánovat. Urgovat. Do rozvrhu si jasně vymezit časy, kdy přijde první notifikace a urgence. A kdy je čas na tvorbu. Vzhledem k tomu, že s dlouhodobějším plánováním jsem nikdy moc kamarád nebyl, byla to pořádná škola.
Změna je kámoš, ne žrádlo
Vždycky, když jsem kráčel směrem k Jaltě, kde KROUPAHELÁN sídlí, netušil jsem, co mě v ten den může čekat. A to myslím v dobrém.
Jsem totiž tvor velmi adaptabilní. Adaptabilita je dokonce můj druhý nejsilnější talent v Gallup testu. Mým hlavním sokem je rutina a v dynamickém prostředí plném změn a rozličných úkolů jsem jako ryba ve vodě. Kreativní práce a přátelský kolektiv jsou pak jen třešničkou na dortu. Od rešerše potenciálních klientů až po vyzvedávání heliových balónků – člověk se tady prostě nenudí.
Rada na závěr
Nebojte se zkoušet nové netradiční věci a vystupovat ze své komfortní zóny. Všechny mé aktivity, do kterých jsem se přes původní nejistoty a impostor syndrom pustil, mi daly spoustu příležitostí, elánu a nezapomenutelných zážitků a zkušeností. Ať už to byla praxe v marketingu, hraní ve Fakultní divadelní společnosti nebo vedení studentského spolku.
Ačkoliv mi má marketingová mise na podzim končí, jsem za ní nesmírně vděčný. A jsem zvědavý, co přinese ta „pravá“ právní praxe.
Autor: Vít Hrubý